Termín: Silvestr 2010
Místo: Hofpürglhütte, Gosaukamm, Rakousko
Účastníci: Míša, Jíťa, Hanka, Jirka R., Happy, Jirka Ž.

Začalo to jako obvykle. Zmatené domlouvání, kdo, kam a kdy by chtěl jet, pomalu vykrystalizovalo asi 2 dny před odjezdem. Drobné technické detaily jako třeba, že pojedeme Jirkovou novou dodávkou nebo že s námi nepojede nemocná Zuzka, se dořešily těsně před odjezdem.

Nicméně vše dobře dopadlo a na Silvestra před 7 hodinou ranní jsme vyrazili. Cesta byla poznamenána zásadními obavami. Bude tam vůbec sníh? (Pohled na kopce okolo dálnice byl beznadějný.) Nebude winterraum obsazený? (Horoškolácký bivak je plánován až na únor.)

Poslední kilometry kolem Dachsteinu však vyřešily otázku č.1, zůstávala ještě ta druhá. Na konci Filzmoosu jsme byli nuceni zaparkovat, protože silnice s mýtem na Unterhofalm je v zimě uzavřená. Přebalili jsme batohy, optimisticky nechali stany v autě a po základní instruktáži, na co že jsou na těch lyžích tak složitá hejblátka, jsme vyrazili.

První část cesty po silnici se vyznačovala kličkováním mezi kobylinci, ale za krátko už jsme odbočili a po mírně stoupající cestě jsme došli na Aualm. Počasí bylo nádherné, ale hodně teplo, až se lepil sníh na pásy.

Třetina výpravy (za námi Bischofsmutze)

Závěrečné stoupání k chatě roztáhlo skupinu na dlouhého hada kličkujícího svahem.

Poslední metry už jsme byli hodně napjatí, jak to dopadne s ubytováním. Západ slunce se blížil a ani jedna z nouzových variant (návratu k autu nebo přespání venku) nás nelákala. Dvojice, která stoupala na sněžnicích po hřebínku nad námi nám optimismu taky moc nepřidala. Před chatou jsme zjistili, že jsou to taky Češi.

Trošku nás postrašili vtípky o plném winterraumu, ale nakonec se ukázalo, že jsou tam sami. Za chvíli přišli ještě další tři spoluobčané, takže jsme měli v srdci Rakouska pouze českou krev.

Winterraum zvenčí...

... a vevnitř

Oslavy Silvestra probíhaly poklidně, půllitr medoviny (díky Marčo) zmizel rychle a nikdo jiný se podobnými nesmysly nezatěžoval. Byl to boj, ale neustále rozpouštění sněhu, člověče nezlob se a otřepané historky nám pomohli do půlnoci vydržet. Odměnou nám bylo hvězdné nebe nad námi a ohňostroje pod námi.

Ráno jsme vyrazili skoro s východem slunce (asi o půl desáté) na vytipovanou trasu, v mapě byla vyznačena krásně modrou barvou, v terénu už to bylo horší. Vyznat se v množství výstupových žlabů nám nedělalo problémy až do té doby než jsme zjistili, že jsme vystoupali tím špatným. Nakonec se to ale ukázalo jako výhoda, protože pro seznámení s lyžováním ve volném terénu byl vhodnější a sjezd jednodušší než přechod sedla vedle Bischofsmütze.

A jedem dolů

Už při sundávání pásů nahoře začali někteří mírně blednout. Radu, že laviništěm se pojede líp než v rozbředlém sněhu kolem, brali jako špatný vtip. Nicméně po chvíli už jsme se více či méně ladně odebrali do údolí. (Laviništěm to bylo výrazně horší.)

Pohoda

Dole jsme se vyplácli do sněhu a užívali nádherných panoramat. Krásný novoroční den jsme zakončili dvěma kratšími výšlapy a sjezdy a už jsme zase zamířili do boudy. Večer se nesl v podobném duchu jako ten silvestrovský, jen jsme zalezli do spacáků o něco dřív.

O to dřív jsme ráno zjistili, že je pěkně hnusně. To nás ale nemohlo odradit od dalšího výletu. Napadlo trochu čerstvého sněhu, tak jsme se těšili na báječné lyžování. Bohužel byl velmi špatná viditelnost, takže jsme si úplně neužívali a kolem poledne jsme to zabalili.

Počasí nic moc

Na chatě jsme sbalili věci a hurá do civilizace. Sjezd od chaty s batohem poslepu byl opravdu zajimavý, prostřední část v pohodě a závěr po silnici doslova "o hov.."

Závěrečné překvapení v podobě lístečku za stěračem, ze kterého se nakonec nevyklubala pokuta, ale obavy místní policie o náš osud, jen podtrhlo to, že na tak povedený Silvestr jen tak nezapomeneme.

Jirka

Fotky nafotili Jíťa, Míša, Hanka a Jirka R. Díky!