„Matějka, raňajky, nech sa páči!“

Kdo je nezná, neví, oč tu kráčí.

Skupinku bláznů ověšených železem,

co furt řeší, „kam a kdy už polezem?“

 

Skupinku, co dobrovolně a ráda k tomu,

vleče do Tater 20 kilo výbavy z domu.

Na Zbojníckou chatu z daleké české krajiny,

nezastaví ji povodně, zničené lávky, laviny...

 

Oni totiž k horám chovají velkou něhu

a je jim jedno, zda v létě nebo ve sněhu.

Sní vše, co zdatní borci na krosnách maj,

obložený talíř i granulovaný čaj.

 

Je jim jedno, že je mokro, že je zima,

že předpovědím odolává tatranské klima,

že čpavek z latrín cítí ještě v posteli

a že ten vítr venku jen tak nepoleví.

 

Ještě jim neuschlo po dnešku lano

a už u krbu vymýšlí, kam vyrazí ráno.

 

Na Streleckou, Divou či Širokou věž?

„Chci vidět všechno, tak běž!“

Na Gerlach přes Batizovskou kolem Hrebienku?

Sudička byla asi na speedu, když jim dávala do vínku.

 

A kdo nemá vyloženě srdce závodníka,                          (nebo potapěče, nebo námořníka)

čeká ho na blízké skále metodika.                                 (Ale bacha: komu skoba nezpívá, bude večer bez piva.)

 

Pak už všichni v teple a venku vítr fučí,

v chatě to zážitky ze dne jenom hučí,

panák, Holba a rozjet to na kytaře,

možná ty lahodné buchty na páře.

 

Však slovenský chatař vždy vesele,                                 (určitě Juraj nebo Štefan, asi 23 let),

pošle všechny v deset do ... postele.

Zazvoní na zvonec a pohádky je  ...

Ne, milé děti, žádný konec!

 

Jak totiž pravil klasik, když světlo v jídelně zhaslo ...

 

„I bez světla se dá přece pít“                                             (Náčelník, 2018; parafráze)

a jal se panáky všem dolít.

Meruňka se dá pít i u čelovky

a hulákat se už můžou i Nedvědovky.

.

.

.

Všichni se ptají, tak co, co ta Horoškola? Aká bola?

 

Kámo, jdi a zkus na vlastní pěst*,                                     (*a odpovědnost)

„naburácet“ do vlastních cest.

A zjistíš, že lezeš pořád, víc a hbitě,

a to je jasná zpráva – z VHS dostali tě!

 

Že Blatiny, přednášky i ten závěrečný test,

že tě to prostě bavilo fest.

Že víkendy, kdy vypneš hlavu a jedeš na vlně,

tě dobíjí na duši i těle úplně.

 

Takže ... DÍKY, Tome, Happy, Žiži, Tome, Eliško, Ondro, Petře, Kubo, Karle, Michale, ...

Že jste se nás ujali na přednáškách, cestách i na skále!


 

PD

07 / 2018