V minulém týdnu k nám do Lungau už podruhé přijela skupinka několika dam a pár staříků z VHS, vedených Ajdulem, strávit začátek podzimu cyklistikou na horách. Vzhledem k celkem slušné jak sportovní, tak společenské zábavě, rozhodl jsem se onu událost mírně zveřejnit a udělat si tak samozřejmě i skrytou reklamu na námi poskytované ubytovací služby.

Skupinka byla pochopitelně velmi různorodá a po několika dnech jsem začínal mít pocit, že svou neuchopitelnou originalitou mi připomínají jiná, z literatury známá živočišná společenství a tak jsem si je nazval skupina Galapágy. Onu myšlenku jsme po večerech samozřejmě s Ajdulem a spol. dále rozvinuli a doplnili pojmy jako endemický kretenismus, schopnost panplanetárního, přesto endemického páření a podobně.

Každé ráno vyráželi se železnou pravidelností, za Laďova podupávání, dobývat okolní sedla, projíždět údolí řek a potoků, doplněné návštěvou restauračních zařízení a kulturních akcí. Přidal se k tomu i nějaký trek a pro letošek i lehká vodácká vsuvka na Muru (video), která nahradila loňské lezecké aktivity.

Celé to samozřejmě doplňovaly odpolední až večerní líté debaty na témata tížící duši intelektuála zakončené výroky: „ …právě jsi popřel světovou filozofii o definici pravdy kok…e…“ a podobně. Probrali jsme pochopitelně i historii lezení, kde za vše vybírám výroky: „Ajdule, ty mi o závodním lezení nic nevykládej, ty když jsi začal lézt, tak se lezení teprve odštěpilo od hokeje…“, nebo „…Klasik nemusí nutně znamenat kok..t.“

K zasmání jsou taky hlášky v hantecu typu: „…bacha, ta kobyla bere levé vangl!“ , kterýmižto Ajdul upozorňuje Týžofa, že kůň běžící po pravé straně by mohl překřížit naši trajektorii..

V každém případě akce výborná, protože my jsme výborní!

A kdo?

Alča, Jana, Sosna, Naďa, Staška, emeritní předseda Laďa, hlavní mozek Ajdul, Krozby, Pepa, Martin, Týžof, René, Andrzej, lékařský dohled Buchy a moje maličkost, vzhledem k věku benjamínek, Andy